Zcela zdarma se nám podařilo sehnat asi dva metráky cihel z porézního betonu. Na Běstvinu je tento materiál jak stvořený. Dají se na něm pěstovat velké krystaly anorganických sloučenin, lze z něj postavit vysokoteplotní pícku a také se do něj dá velmi snadno rýpat třeba hřebíkem.
Jeden z celodenních výletú byl proto věnován sochání. Kdo se někdy účastnil malířského plenéru - malbě v krajině - umí si představit, jak výlet vypadal. Ačkoli jsou cihly relativně lehké (než nasáknou vodou, plavou např. na vodě), nechali jsme si je na místo sochání dovézt autem, přičemž sedmikilometrový trek jsme absolvovali pěšmo. V batozích nám tak zbylo víc místa na svačinu.
Většina účastníků se shodla, že vhodně tvarovaný kámen je ideálním nástrojem na sochání. Krom toho jsme s sebou měli i sadu 220 mm hřebíků a jedno 400 g kladivo. Během opracovávání cihel, se několikrát ozvalo zoufalé "neee", doplněné případně něčím peprnějším (angl. "four letter word"). Toto nastávalo ve chvílích, kdy se materiál zachoval jinak, než sochař předpokládal. Typicky, když socha v půli praskla.
I přes tyto nezdary se povedlo vytvořit díla, za než by se nemusel stydět žádný antický ani renesanční umělec. Zbylé cihly byly využity na již zmíněné alternativní projekty. Vřelý dík patří stavebninám v Novém Dvoře.
