I když bývá dobrým zvykem poděkovat až na konci, patří hned na začátku naše poděkování Lence, Sašovi, Aničce a εφ za uspořádání běstvinských podzimních prázdnin. Nahlédněte do deníku účastníků této skvělé akce!
Přestože někteří zmatení přespolní míjejí v Dejvicích praktickou odbočku doprava, scházíme se odpoledne podle plánu v útulné tělocvičně hanspaulské základní školy. Po chvilce posezení na žíněnkách vyrážíme rovnou do terénu Prahy 6, kde využíváme acetonu, barev na textil, tamějších kanálů i vlastních bot k výrobě originálních triček. Zbývající čas vyplňujeme procházkou a hlad zaháníme večeří v nedaleké menze zpříjemněné návštěvou Petra Slavíčka. Večer patří hrám zaměřeným na sirky, koledy a dress code, a konečně se chodba před tělocvičnou mění i v improvizované divadelní jeviště. Slovíčko jednorožec, součást zadání scénáře krátkých scének, se stane mezi spoustou z nás velmi oblíbeným. Uléháme k ránu.
Předsváteční den je ve znamení překvapení. Hned brzy ráno se necháváme příjemně překvapit víc než vynikající snídaňovou nabídkou domácích buchet, koláčů a perníků doslova ze všech koutů republiky. Prvenství v soutěži o nejlepší kulinářský výrobek nakonec míří na Moravu do tradičně běstvinské rodiny Balouchových. Po snídani vyrážíme do farmaceutického kolosu Zentiva, kde nás po zajímavé přednášce překvapuje špičkové a odborně demonstrované vybavení laboratoří pevnofázové chemie. Skvělý chemický zážitek! Za oběd slouží zbytek dobrot a po dalším pěším poznávání matky měst nás čeká večeře v pizzerii a jako další překvapení i v čajovně u kvízu a záplavy vtipů a historek, neviděli jsme se čtvrt roku. Spíš už brzké ráno než pozdní večer se nese dál ve znamení známých i méně známých písniček. Uléháme k ránu.
Probouzíme se s molekulovými orbitaly, kvadrupóly, teorií funkcionálu hustoty, a samozřejmě s jednorožci. Posilněni vydatnou snídaní se vydáváme do staré čistírny odpadních vod, jejíž prohlídka se vzápětí mění v cestu pražským podzemím, balancování v tunelu a závěrečnou plavbu stokou. Stínadla se bouří, ale zato téměř odhalujeme tajemství Velkého Vonta, schází jen hlavolam. Zpátky na denním světle se ale už nedá svítit, poslední chvilky společného odpoledne se krátí a v doprovodu zamáčknutých slz předávají štafetu zpátečním cestám do všech možných koutů republiky. Uléháme zpátky doma.
Senzační, místy až doslova dechberoucí tři dny nás navnadily na podobné prázdniny a víkendy, kterými si ukrátíme oněch téměř nicneříkajících 12 měsíců mezi Běstvinou a Běstvinou! A protože je na dobrým zvykem na konci poděkovat, Lenko, Sašo, Aničko a εφ, vám poděkování a vřelá objetí! Kam pojedeme příště?
